Americká post-metalová scéna dnes překypuje množstvím za úspěchem se honících partiček povětšinou nu-metalového ražení, a přestože si pod tímto termínem může každý představit něco jiného, často bývá právě nu-metal spojován s komercí a kýčovitostí. Nechci se pouštět na tenký led diskusí o tomto druhu hudby, můj úvod je záměrný pouze v tom, že MUSHROOMHEAD mohou být a jsou v mnoha ohledech zařazováni právě do téhle škatulky komerčního zboží. Právem nebo neprávem? To už si musí zodpovědět každý sám.

Každopádně, to co dělá z MUSHROOMHEAD k masám směřující zboží je příslušnost ke stádečku peníze produkujících dojných krav stáje Universal Records. A to že je „Houbičková hlavička“ pro tuhle firmu lukrativním zbožím dokladuje i to, že se pánům s poslední deskou podařilo vystoupat až ke čtyřicátému místu v prestižní hitparádě Billboardu. To vše samozřejmě i díky spoustě více či méně reklamních tahů v podobě silných osobností. Mixu se totiž ujal Matt Wallace, který má na svědomí i počiny FAITH  NO MORE a DEFTONES. Dvě ze skladeb alba produkoval Johnny K, jinak producent DISTURBED. Ve skladbě „The Dream is Over“ se zase jako host objevuje frontman MESHUGGAH Jens Kidman, což není žádná náhoda. Vztah mezi MUSHROOMHEAD a MESHUGGAH je totiž zřejmý i ze skutečnosti, že připravované EP velikánů MESHUGGAH má letos v létě vyjít u firmy Fractured Transmitter Records (www.fracturedtransmitter.com), což je label vokalisty MUSHROOMHEAD Jasona Manna. Dalším poněkud komerčně okázalým tahem, který doprovází celou bohatou historii skupiny, je rádoby originální image. Ty šílené masky snažící se nahnat strach a vzbudit respekt jsou ve výsledku poněkud směšné. Je třeba najít hodně sebezapření ve snaze tolerovat tento SLIPKNOŤácký prvek. Na druhou stranu klip ke skladbě „Solitaire Unravelling“ z minulého alba, který jsem měl možnost shlédnout, byl celkem zajímavý a ksichtíky popatlané barvičkami v něm nepůsobily nepatřičně. Prostě, když to tak pánové chtějí, mají to mít, to hlavní naštěstí zůstává v hudbě.

Více jak desetiletá historie skupiny napoví, že nemáme co do činění s nějakými začínajícími cucáky, pánové už mají něco za sebou a podle toho také vypadá jejich hudba. Na této poslední desce se dopracovali k výrazové formě, která je osobitě svá a není možné mluvit o nějakém kopírování vzorů. Přesto mnoho styčných bodů jejich hudby vede k paralelám se skupinami mnohem „slavnějšími“ a především známějšími. Poněkud zastřený, nestabilně melodický vokál a hůře zařaditelné rockovější pasáže chvílemi poněkud připomenou mé oblíbence THE CULT. Jinde zavoní industriální technologie model Rob Zombie. V sedmé „The Dream Is Over“ zase jako by se nastartoval nějaký rock’n’rollově deathový motor a najednou je tu projev evokující tvorbu ENTOMBED z období alba „Same Difference“. To vše ve zvukovém kabátci a aranžích, ve kterých při troše analýzy snadno poznáte inspiraci slavnými časy FAITH  NO MORE, což samozřejmě nemá na svědomí nikdo jiný než již zmíněný Matt Wallace. Jak je z toho všeho zřejmé, jedná se o hudbu celkem pestrou, ale na druhé straně je vše skloubeno do jednotné formy a rozmanitost skladeb není prvoplánová ani jednoznačně zřejmá při prvním poslechu. To co vše zastřešuje a dává stabilní tvar je grungeově neotřelá melodika a vlezlá hardcoreová údernost. Úctyhodný počet členů (celkem osm) a tím i bohaté nástrojové obsazení dovoluje náležitě „zahustit“ aranže a přestože si MUSHROOMHEAD nehrají na virtuózy a příliš nekomplikují svůj projev, silné podbarvení a dokreslení nosných linek klávesami a samply dává jejich hudbě pocit plnosti, takže i občasná trivialita postupů nepůsobí banálně. A samozřejmě se nesmí zapomenout na melodie, nejsou příliš hitové, nejsou vlezlé ani otravné, ale jsou, a o co méně jsou zpěvné, o to více působí. Ostatně, většinou jde o melodie poněkud pochmurné.

Výsledek snažení těchto amerických „šašků počmáraných“ je asi dost rozporuplný. Lidé s odporem k nu-metalu se budou jejich hudbou prodírat poněkud hůře, tak jako já zpočátku. Ale dnes pro mě jsou MUSHROOMHEAD tělesem zajímavě vybočujícím z davu amerických, po úspěchu toužících skupin. Nemohu jinak, musím přidělit slušné body.

P.S.: Za poněkud experimentální třináctou skladbou je schována v seznamu neuvedená zajímavá coververze skladby „Crazy“ od Seal.

www.mushroomhead.org